Facebook stránky galerie CS DE

Matej Fabian /SK/

Text kurátora


První samostatná výstava Mateje Fabiana (*1979) v České republice představuje tvorbu tohoto výrazného slovenského autora za poslední dva roky. Čerstvý absolvent Ateliéru malby a jiných médií u profesora Ivana Csudaie na bratislavské Vysoké škole výtvarných umění vstoupil na výtvarnou scénu oproti svým generačním souputníkům s mírným opožděním. Celé dětství a mládí se věnoval vrcholovému sjezdovému lyžování a umění pro sebe objevil až v ranné dospělosti. Možná právě díky tomu není jeho projev unavený přebytečnou kultivací, není zatížen výtvarnými klišé a ohromuje svojí razantností a schopností spontánně a neotřele kombinovat různé vlivy. V jeho tvorbě se prolíná barokní monumentalita se street-artovou estetikou, black-metalová ikonografie s motorkářskou. Tento postmoderní koktejl je ve Fabianově pojetí nečekaně koherentní a formuluje jeho osobitý, nezaměnitelný rukopis.

Název výstavy Termovision je nejen titulem ústředního obrazu, ale zároveň i určitým vnitřím principem celé dosavadní Fabianovy tvorby, která zviditelňuje jevy a vlastnosti pouhým okem neviditelné. Termovize je terminus technicus pro vizualizaci tepelného vyzařování objektů - ať už živých či neživých. Můžeme předpokládat, že zlo, coby nahuštěná negativní energie má výraznou tepelnou intenzitu, kterou lze za určitých okolností postřehnout a následně zobrazit. Právě mapováním zla se Matej Fabian systematicky zaobírá. Linie tohoto výzkumu pro něj začala sérií amerických ďáblů, kde evokoval své vzpomínky na středoškolská studia ve Spojených státech, kdy byl konfrontován se svébytnou mytologií zdejší country komunity. Později navázal na své zážitky z dětství, kdy trénoval profesionální lyžování v Rakousku. Zde se mikulášské oslavy často zvrhly z folklórního obyčeje v zuřivý hon na turisty. I když se některá témata mohou jevit jako obecná, vždy v nich lze odkrýt podloží autorova osobního zážitku. Je tomu tak i u obrazu Prase, který má své kořeny ve vzpomínkách na zabijačky, které pořádal Matejův dědeček. Hlava zvířete se na obraze mění v monstrózní masku z hororu. Jsou to právě masky, které pohlcují individualitu, dávají průchod animálním složkám osobnosti a uvolňují zběsilost v srdci.

 

Téma zla, tentokrát povýšeného do nadpřirozené sféry vyvrcholilo ve Fabianově diplomové sérii obrazů přímo inspirované kultovním sci-fi filmem z 80. let Predátor. Ani poté tento leitmotiv neopustil a věnuje se mu v samostatných plátnech. Obraz Jack navazuje na filmovou vizualitu Predátora, jen se ocitá v mnohem intimnější sféře, když autor nahrazuje zběsilou tvář Jacka Nicholsona z filmu Shining svým autoportrétem. Osobnost zde prosákla skrze vypůjčenou identitu – opět svého druhu masku -, která jí měla zaručit anonymitu. Proměny lidské mentality, které Fabian dokáže odkrýt svojí „termovizí“, jsou námětem také série pivních půllitrů, ve kterých lze rozpoznat náznaky lidského obličeje, který se v nich rozpíjí.

Jak autor tvrdí, je pro něj podstatný především samotný proces malování, který evidentně prožívá s plným fyzickým nasazením. Na rozměrná plátna nanáší postupně několik vrstev akrylových barev, jejichž prolínáním se pomalu modeluje výsledný takřka reliéfní výjev, jehož plasticita je dotvořena mozaikou barevných fragmentů. Všudypřítomné zlo, personifikované do folklórních kostýmů, démonických monster a nebo filmových postav jako by samovolně emanovalo skrze hutné vrstvy barevné hmoty, jako by se univerzální (i když zde silně subjektivizované) téma prosadilo malířovým prostřednictvím tak trochu nezávisle na jeho vůli. S trochou nadsázky si dovolím nabídnout ideu, že Fabian je svého druhu médiem naší doby – prostřednictvím své „termovizní“ malby zobrazuje neviditelné i když všudypřítomné síly, které nás ovládají.

Terezie Zemánková


Galerie Kabinet T. © 2008 - 2017 |  CZ | DE

Státní fond kultury ČR Ministerstvo kultury ČR Statutární město Zlín Česko-německý fond budoucnosti CREAM Real Estate IS REKLAMA TRINITAS ArtMap