Facebook stránky galerie CS DE

Zdeňka Saletová

Text kurátora


Zdeňka Saletová (nar. 1980 ve Zlíně) se v kontextu mladší výtvarné generace pohybuje již několik let a svou uměleckou výpovědí úspěšně rozvíjí nosné linie, jež vychází z humanistické tradice sochařství. Lidská bytost ve všech dimenzích svého života stojí v centru tvůrčího zaujetí autorky neústupně až tvrdošíjně. Spíše než přímo se však objevuje skrytě, zpočátku zejména prostřednictvím citových stop svého života a rovněž v souladu se svým sepjetím s přírodou a jejími ději.

První zásadní etapou umělecké cesty Zdeňky Saletové se stalo vyšší odborné studium na zlínské škole umění s atmosférou vskutku tvůrčí, přátelskou a podnětnou. Již tehdy se začala profilovat některá výchozí témata autorčiny tvorby. Důležitý vklad poté Zdeňka rozvíjela na Akademii výtvarných umění v Praze, kde postupně prošla ateliéry J. Koblasy, M. Šejna a J. Zeithammla (2003-2009). I zde si nalézala svou cestu a utvrzovala se v zaměření odpovídajícímu zcela jejímu naturelu.

Zdenčina nejranější tvorba se odvíjí v intencích tradičních sochařských materiálů, v nichž zkoumá problematiku plastických novotvarů a jejich výrazových možností. Tuto linii narušuje v roce 2004 život sám. Tehdejší niterné rozpoložení nachází své reflexe v novém materiálu. Osudovým se pro Zdeňku stává papír, jeho křehkost až zranitelnost. Objevují se volně v prostoru zavěšené papírové obrazy, jejichž reliéfní stopu autorka utváří jedním ze základních živlů světa (Vtání, 2005). Kapky vody, ba celé miniaturní strouhy nechává v papíru hloubit linie příběhů a zapisovat události. Jsou to prostá gesta v papíru a přitom tak mnohoznačná.

Neopomenutelným aktérem papírových reliéfů je též světlo, ať již přirozené denní nebo vycházející z umělého zdroje. Různé úhly jeho dopadu na strukturovanou plochu nabízí nekonečné variace výsledného expozé a určují míru účinnosti. Díla se nejen proto stávají takřka živými organismy. Samy dokonce mohou svou podobu ovlivnit a proměňovat svou „tvář“. Vždyť jejich stvořitelka ani na definitivnosti nelpí. Po čase, kdy se původní autorské vstupy začínají z plochy pauzovacího papíru vytrácet, se opětovně do díla navrací a podrobuje ho novým zásahům (Dech forem, 2005-2006, 2012). K vodnímu živlu se přidává další živel, i když v zástupné podobě. Je to oheň, který tu stejně jako voda deformuje, ale neničí.
Pozoruhodný v rámci dosavadní tvorby Zdeňky Saletové je cyklus Polštářů (2008-2009), s nímž ukončuje svá pražská studia. Materiálová pestrost jednotlivých děl, jež se k němu tematicky vážou, zahrnuje pískovec, keramiku, krystal, dřevo a samozřejmě i papír. Ten tu autorka nepodřizuje kompozičnímu přetvoření v ploše, ale nově jej dokáže využít jako stavebního prvku trojrozměrného díla, jež náleží do sféry duchovních požitků na pomezí reality a snů.

V souvislostech Zdenčina díla není překvapivou skutečnost, že jejím papírovým artefaktům sluší netradiční výstavní prostory. Ne sterilita bílých odosobněných stěn galerií, ale prostor, který sám má v sobě jizvy – vrytou paměť událostí. Právě takové prostředí násobí výpovědní hodnotu děl, která i sama dokážou plakat (výstava ve stodole na Jaroslavických Pasekách v roce 2005). Po právu si kladou požadavek naprostého klidu, zastavení a ztišení, aby se všechny naše smysly zjitřily a my mohli vnímat jejich poselství. Vypráví o tom, co už každý z nás prožil, co máme v paměti, mnohdy skryto hluboko, raději i v zapomnění. Podobně lze charakterizovat i texty lidových písní. Ty má autorka ve veliké oblibě a objevují se jako součást některých jejích realizací (Modlitba písní I a II, 2012), kde formálně i obsahově sehrávají ve finálním výrazu významnou roli.

Nejnověji Zdeňka vytváří rozměrově velkorysé reliéfní tisky, sestavené z několika dílů (Předčasí, 2011, Zpočátku, 2011). V nich opět překračuje hranice toho, co lze vnímat pouhým zrakem, a dotýká se opravdové podstaty lidského světa. Odkrývá své schopnosti nahlížet pod povrch, hluboko do textury života, a spatřovat jeho děje i zákonitosti překvapivě jasně. Dojem cirkulace a absence barev jen podněcuje působivost mimočasového rozměru děl.
Prostřednictvím skromných a neokázalých výrazových prostředků Zdeňka Saletová vyslovuje vše. Vše potřebné, abychom věděli.

Pavlína Pyšná, září 2012


Galerie Kabinet T. © 2008 - 2017 |  CZ | DE

Státní fond kultury ČR Ministerstvo kultury ČR Statutární město Zlín Česko-německý fond budoucnosti CREAM Real Estate IS REKLAMA TRINITAS ArtMap