Facebook stránky galerie CS DE

Eva Koťátková, Josef Hofer /AT/

Text kurátora


Eva Koťátková, Josef Hofer
Rámy a rámce

 

Galerie Kabinet T., 12. tovární budova, Zlín
19. 10. – 30. 11. 2014


Eva Koťátková (*1982)
vystudovala malbu v ateliéru prof. Vladimíra Skrepla na pražské AVU.
Roku 2007 získala Cenu Jindřicha Chalupeckého, roku 2012 se stala finalistkou Future Generation Art Prize a ceny Fondation Prince Pierre de Monaco. Letos obdržela německou cenu Dorothey von Stettenové. K realizaci samostatné výstavy ji v roce2013 pozval Kunstverein Braunschweig a MAO v Oxfordu. Dosavadním vrcholem kariéry Evy Koťátkové byla její účast na Bienále současného umění v Benátkách roku 2013.

Eva Koťátková se systematicky zabývá zkoumáním společenských institucí, situací a procesů, které de/formují lidskou osobnost. Dříve zpracovávala především dopad sociálních systémů jako je školství a výchova, které jedince ovlivňují zvenčí. 
V poslední době se obrací k tomu, co na osobnost působí zjejího nitra: k fóbiím, traumatům, tísnivým fantasmatům a běsům.

V této souvislosti se zaobírá také fenoménem psychiatrických léčeben a ústavů (Gugging ,201o, Asyl, 2013), terapeutickými metodami a jejich dopadem. Společnost nahlíží s nemilosrdnou kritikou jako represivní aparát, který likviduje svobodnou individualitu.

Její tvorba primárně vychází z kresby, ve výsledku se ale jedná o prostorové scénografie zkomponované z trojrozměrných konstrukcí, objektů, koláží a textů. Pracuje také s performancí, černým divadlem a videem. V současné době dokončuje svoji disertační práci na téma reálných a fiktivních životopisů autorů art brut. 

Josef Hofer (*1945)
patří mezi nejznámější žijící tvůrce art brut - umění v surovém stavu. Samostatné výstavy mu uspořádala Collection de l´art brut ve švýcarském Lausanne (2003, 2012), ale také např. Rakouské kulturní fórum v Praze (2010). Jeho dílo je zastoupeno ve většině veřejných i soukromých sbírek art brut i v řadě kolekcí současného umění. 

Tento rakouský umělec se narodil s mentálním i fyzickým handicapem. Dětství a mládí prožil v izolaci rodinné farmy. Část dospělého života strávil v institucích. Od roku 1985 žije v pečovatelském domě Lebenshilfe v Riedu im Innkreis nedaleko Lince. Zde se od roku 1997 věnuje kresbě pod vedením historičky umění Dr. Elisabeth Telsnig, která si jako první všimla jeho nevšedního talentu.

Josef Hofer zpočátku vytvářel pomyslný inventář svého oblečení a hraček, s oblibou kreslil také zemědělské stroje. Zásadní přelom pro něj znamenal objev jeho vlastního vzrušeného těla v odrazu zrcadla. Autoerotické zážitky přenáší na papír a s narcistní rozkoší se tak identifikuje s mužskými akty zfoto-erotického katalogu. Převážně mužská torza zasazuje do vyrýsovaných, stále stejně barevných rámů, které určují polohu figury, utlačují ji a lámou do nepřirozených pozic. Každý námět opakuje v mnohačetných sériích. 

Hoferova těla nemají nic z antického ideálu krásy. Jejich gesta, razance a dynamika ale vypovídají o mučivé slasti více, nežli stylizované erotické snímky. Intenzita jeho uměleckého výrazu a výjimečný kreslířský talent boří hranice mezi profesionálním a amatérským uměním, stejně jako mezi tvorbou „normálních“ a handicapovaných autorů.

Spíše než dialogem obou umělců je výstava Rámy a rámce rozvinutou vizuální úvahou Evy Koťátkové na téma Hoferovy tvorby. Ptá se v ní po právoplatnosti společností vnucovaných norem a ideálů, bere si na mušku unifikaci lidských bytostí a uniformitu jejich osudů. Tělo vnímá jako zpřítomnění člověka ve světě, jako důkaz a hmotnou podstatu lidské existence. Na základě Hoferových kreseb a osobního setkání s ním vytvořila prostorovou instalaci a dvě videa. Ty jsou svého druhu surreálnou optickou básní, která prostřednictvím prvků černého divadla a plošné i prostorové skládačky vypráví o těle, které nám nepatří, které žije nezávisle na lidské vůli. Bezhlavé tělo je neřízené a tím pádem nebezpečné i bezmocné. Zoufalá, bezvýsledná snaha rozporcovaného těla poskládat zjednotlivých částí zpět funkční celek je dojemná, děsivá a směšná zároveň. Jako kulisy a rekvizity tomuto bizarnímu divadlu slouží obskurní měřící přístroje podobné těm, které byly dříve využívány v antropometrii nebo kriminologii k určování tělesných norem a anomálií. Jejich podobnost s mučicími nástroji není čistě náhodná a jasně artikuluje, že násilná „normalizace“ osobnosti, snaha zasadit ji do předem stanovených rám(c)ů je vždy násilím na ní páchaným. Eva Koťátková v tomto projektu více než kdykoliv před tím překročila pomyslné hranice jednotlivých uměleckých disciplín a rozprostřela široké výrazové pole, kde se potkává výtvarné umění s divadlem, filmem a literaturou
v jednom neobyčejně intenzivním a koherentním celku. 

Josef Hofer v konfrontaci sinstalací a videoarty Evy Koťátkové nevystupuje jako oběť systému, ale paradoxně jako triumfující osobnost, která prostřednictvím tvorby dosáhla vnitřní svobody, jež restriktivní rámce ignoruje. 

 

Terezie Zemánková


Galerie Kabinet T. © 2008 - 2017 |  CZ | DE

Státní fond kultury ČR Ministerstvo kultury ČR Statutární město Zlín Česko-německý fond budoucnosti CREAM Real Estate IS REKLAMA TRINITAS ArtMap