Facebook stránky galerie CS DE

Tereza Velíková

Text kurátora


Pepito je látka s drobným vzorkem, který se skládá z tmavých a světlých do sebe zapadajících dílků. U černobílého pepita je těžké určit, zda se do všech stran rozebíhají kostičky černé na bílém podkladě nebo bílé na černém. Pepito proslavila tanečnice Pepita, a je tedy spíš pepito podle Pepity, než Pepita podle pepita.

Tereza Velíková studovala v atelierech konceptuální a intermediální tvorby. Její tvorbu charakterizuje důraz na intenzitu, jasnost, jednoznačnost či nejednoznačnost sdělení spíše než na analýzu použitých médií či budování jasných konceptů. Využívá k tomu obraz, zvuk, objekty, osobní příběhy své i cizí a vlastní rodinné příslušníky. I v případě, že její práce vycházejí z nějakého předem daného schématu, je pozornost autorky a následně diváků nakonec stržena k obsahu a k často znepokojivým asociacím, které vyvolává. Mám na mysli třeba video, kde sledujeme muže a ženu (Tereziny rodiče), kteří neklidně a zároveň znuděně poposedávají na gauči, přičemž vzdálenost mezi nimi je dost velká na  to, aby v nás budila rozpaky a otázky, a tyto pocity ještě umocňuje zvuková stopa – vyprávění několika mladých žen o partnerských vztazích, jaké zažívají a o jakých sní.

Také projekt Pepito je podle autorky „o vztahu dvou lidí, o jeho interpretaci, o dezinterpretaci, o rozdílnosti chápání jedné věci, o sebeprojekci do příběhu jiných, o nějaké ženě, o nějakém muži...“. V jeho středu stojí video skládající se ze dvou projekcí. Muž a žena na svých oddělených obrazovkách vyprávějí o konci jednoho partnerského vztahu a můžeme se dohadovat, jak se nevědomky snaží dodat svému již zprostředkovaně získanému materiálu na věrohodnosti tím, že jej během vyprávění mírně upravují v souladu s vlastními zkušenostmi. Video doplňují objekty a obrazy. Čiré lahve částečně naplněné černou tekutinou nebo tajemně soběstačná lampa zde fungují spíše jako odkaz k určitým situacím, podobně jako upilovaný zubní kartáček v jedné ze starších Tereziných instalací. Na obrazech se symboly neustále převracejí ve svůj protiklad jako evropské příspěvky k problematice jin-jang. Tereza je dramatická umělkyně a možnost vystupňovat emoce či protikladné významy většinou nenechává nevyužitou. Zároveň však neslevuje z nejednoznačnosti svých sdělení. Ambivalence je pravdivá jako černé ano a bílé ne.

 

Lenka Vítková


Galerie Kabinet T. © 2008 - 2017 |  CZ | DE

Státní fond kultury ČR Ministerstvo kultury ČR Statutární město Zlín Česko-německý fond budoucnosti CREAM Real Estate IS REKLAMA TRINITAS ArtMap