Facebook stránky galerie CS DE

Jakub Matuška

Text kurátora


Masker
Crews
Jakub Matuška
MCJM

 

Už jen mluvit, psát, teoretizovat, či zabývat se hledáním souvislostí ve vesmíru zvaném graffiti je pošetilost. Skutečné jsou tady pouze činy. Otisk vlastního jména na zdi. Vybojovaný prostor v hierarchii komunity. Ustát ten věčný boj o krále podsvětí. Být při tom (v tomto uzavřeném až zacykleném prostředí), ale přesto zůstat svobodný. Svět proti zbytku světa. Man against people. Odplata za Little Big Horn. VŠECHNO ostatní JSOU pouhé KECY. Jenom činem získává bezmocný svou posvěcenou moc v boji proti mocným. Místem boje se stává velkoměsto. Zákon džungle, domovním řádem. Pochopit graffiti, znamená žít ve městě, cítit jeho rytmus, být s ním v symbióze. Město má svá pravidla, kodexy a normy, které graffiti zpochybňuje a proto je tak kontroverzní(SWEB).

Ale nahlížíme-li na graffiti prizmatem fascinace uměním, smíme se jej dotýkat i zvenčí. Z tohoto nezasvěceného (a proto osvobozeného?) pohledu se nám mohou některé zásadní věci jevit úplně jinak… Otevírá se prostor pro nové definice, nová východiska. Je to ale zatraceně tenký led. Ořežeme-li graffiti od styčných bodů (adrenalinový boj v ilegalitě za hranicí zákona, muzika, kalby, dlouhý kouř, …) zbude nám vůbec něco opravdu nosného, co může o něčem skutečném vypovídat? Může stát v tomto případě výsledný artefakt (umělecké dílo) sám o sobě a promlouvat? Je legitimní se takto ptát! I v jádru rozmanité a tolik nesourodé sprayerské komunity jsou mnozí writeři, kteří hledají nové možnosti estetiky, vizualizace. Mnozí z nich také dokážou podstoupit sebereflexi, vracejí se ke kořenům, a tím paradoxně začínají hledat nové cesty bránící jim ustrnout v bludném kruhu.

Jedním z nich je už po dlouhá léta i MASKER. Je nepřehlédnutelný, jeho pieces mají od počátku svérázný a dobře dešifrovatelný styl. Jeho zdi vycházejí z jiných a méně klasických postupů. Spíše než na svérázné gesto odkazuje k tradici malby, k literatuře (ve své popisnosti) a filmu. Jsou to komiksové příběhy plné bizarních a prapodivných postav. Jako když se zasekne promítačka v kině. Freeze frame. A pak málo barev, čistota příběhu. Každé vybočení z klasických postupů si také vždy zaslouží těžkou kritiku oldskůlových matadorů. Možná je to předčasné tvrzení, ale domnívám se, že Masker a jeho parta si svou pozice hájí se ctí. Protiargumenty, že je v jeho piecech moc výtvarna, moc vlivů z klasické výtvarné moderny, atd nejsou liché, ale vše živoucí vyvolává chvění, vibrace, náraz.?

Samozřejmě, že MASKER není klasický solitér. GNK, CMR, CRY CAP to jsou crews, kde zanechal svůj otisk. Ale není už tohle všechno historie? Jakou životnost má ve street artu jeden rok? Malou! Vše je v pohybu, rychle se přesouvá a mění. Evoluce nezastavitelně všechno oblizuje svým dlouhým jazykem, není před ní úniku. Ani nejtvrdší jádro undergroundu není nikdy uchráněno. Návrat Maskera a jeho přátel z CAP crew (Crew Against People) k prapočátkům graffiti nebyl proto určený ani tak divákům a spřízněným duším, ale směřoval přímo do jádra komunity. Co chceme? Co bude dál? Rezignace na výtvarnou preciznost, příklon k infantilním kresbičkám, toys tagům, návrat k naprosto jednoduchým throw-upům. Je to občerstvující, smět si prožít znovu začátky, ten původní adrenalin, vesmírný pocit, že to je tak dobré, jak jsem byl schopen to dát. Nic víc, ztráta ambicí, pouze jen radost. Najednou si uvědomíme, zda nás to pořád ještě naplňuje a zda to má pro nás vůbec smysl, dál se prodírat tím výtvarným houštím.

Masker se v poslední době posouvá ještě odvážněji a ještě dál. Přijímá nové jméno, pseudonym, Jakub Matuška, a chápe se klasických uměleckých poloh. Směřuje nezadržitelně do klasického výstavního prostoru. Do toho prostoru, kde nikoho před lety nenapadlo, že by tam jednou mohl být. Ale! Zůstává věrný své technice, jeho srdce zůstalo tam venku. I proto mají obrazy syrovost ulice, rychlá technika (z pracovního stylu, kdy čas pro dokončení díla určují modré majáky, které přijíždějí nám pomoci a ochránit nás před sebou samými) vytváří v nepatřičném a ztichlém prostředí galerií nezaměnitelnou atmosféru neklidu a přímočarosti. Dochází k paradoxu: zatímco na zdech působí jeho realizace literárně poklidně a výtvarně uhlazeně, tyto samé fragmenty zdí vytvářejí v uzavřeném prostoru rámus a křik. Svědčí o tom, že venku se něco děje, že tam žijí lidé, že město je samostatný živočich, který plodí silné a zvláštní jedince, ale zároveň své děti požírá. Uzavřený kruh nevyhnutelnosti, absurdní drama. Tak absurdní, že ani nelze určit, kdo je vítěz a kdo poražený. Život města jde každé ráno znovu a znovu dál. A nám nezbývá než jít s ním!

Jakub Matuška aka Masker je na začátku své umělecké cesty, ale zároveň jako by tu byl již spoustu let. Jeho umění se proměňuje, migruje a sílí, ale jako by bylo pořád stejné. Jeho umělecké aktivity jsou nesourodé, ale jako by byly v úžasné jednotě. Je naprosto jedno, unikají-li nám souvislosti, prapůvod vzniku i disharmonie generační komunikace. Zůstává dílo, které svědčí i zcela osamoceně a vytrženo z kontextu. Zrcadlí cosi tíživě naléhavého a přece pozitivního. Masker kdysi spolupracoval na vydání knihy mapující českou street artovou scénu od prapočátků. Kniha plná svědectví a výpovědí má jasný název IN GRAFFITI WE TRUST. To je přesné. V našem evropském pojetí spásy má tato spása tři důležité pilíře – Faith, Hope & LOVE. Věřím-li tomu, co dělám, mám-li alespoň trochu naděje, že to má nějaký smysl a mám-li své barvy a zdi rád, pak tam zákonitě musí zůstat něco, co dokáže oslovit i vetřelce, co dokáže probublat přes nepochopení postupů a forem. To něco, proč stojí za to se uměním nechat oslovovat a inspirovat. A najednou může být dálka docela blízko.

LHOTSKY61


Galerie Kabinet T. © 2008 - 2017 |  CZ | DE

Státní fond kultury ČR Ministerstvo kultury ČR Statutární město Zlín Česko-německý fond budoucnosti CREAM Real Estate IS REKLAMA TRINITAS ArtMap