Denisa Langrová přichází do Zlína s příběhy o tělesnosti a odtělesnění lidských i mimolidských bytostí, s úvahami o životě mimo dosavadní přírodní podmínky Země. Mytologizuje vědecké výzkumy očekávané planetární katastrofy a spojuje je se sny o vzpouře zvířat. Mytologizace klimatické změny se odehrává pomocí elementů vzduchu – vody – země. Čtvrtý element ohně do instalace přináší host a autor grafiky výstavy Alex Sihelsk*, který tělesné tekutiny a tekutiny mléčné dráhy, které proudí vyprávěním Denisy, přenáší do kovu.

Tři nová videa, jedno starší a nové audio se vzpomínkami babičky Denisa Langrová zkomponovala do svázaného celku, imaginaci o budoucím fungování života v atmosféře Země, adaptačních strategiích a osvobozování těl spoutaných systémem živočišné výroby, odvětvím lidské produkce, které čeká akcelerační období v době robotizace a přechodu k prostředí řízenému umělou inteligencí. Vyprávění Denisy ukazuje vymírání druhů, ale i jedinců jako přechod do jiného stádia bytí.

Když tělo zvířete odchází, spoludružky a spoludruzi nejen jednoho druhu jej vyprovázejí v mezidruhovém loučení. Příběh majitelky azylové farmy Jarikhanda v Březůvkách u Zlína Denisa Langrová napojuje na vyprávění o budoucnosti rostlin: „S duší Basiky odešla jsem na Bílý Kříž+“, říká ve videu meluzína, která reprezentuje element vzduchu. Vědecké líčení adaptace organismů na život ve zvýšené koncentraci CO2 a změny fotosyntetických procesů v uhlíkové budoucnosti přechází v prorocké líčení jiné podoby života vegetace. Způsobem podávání informací a emocí autorka umenšuje prožívání rozdílu mezi tím, co je mrtvé a tím, co je živé jako prožívání něčeho, čím vlastně procházíme už nyní.

Experimentální ekologické pracoviště Bílý Kříž Denisa určila jako centrum lesního proroctví proměn. Meluzína, ztělesňující vědkyni i bájnou postavu, liminální (přechodovou) bytost mezi ženou a hadem, která provázela středověké legendy o dobývání území tedy příběhy o (pře) rozdělovávání země, se v tomto vyprávění zjevuje jako převaděčka mezi říší živého a neživého v binárním pojetí.

Klimatická změna se v příběhu Denisy Langrové mísí nejen s vymíráním druhů, které není líčeno jen jako civilizační horor, ale daleko komplexněji jako proměna druhové skladby života (neboť ne všechny druhy klimatickou změnou trpí). Je ale provazována také se změnou technologickou, proměnou lidí v kyborgy a chiméry. Důsledný antidruhistický postoj autorky se zobrazuje ve vyprávění o intimních vztazích lidí a strojů, zde stroje přeměňujícího sliny krav v pitnou vodu. Jistě není pro nikoho překvapením, že se transgenderové a feministické způsoby narace potkávají s vyprávěním o hospodářských zvířatech ve velkochovech a dalším velkým tématem Denisy Langrové, kterým je vzpoura zvířat. Tu prozrazuje už název výstavy. Do představy sebeobrany zvířat se promítá aktivní zájem autorky o oblast lidsko-zvířecích vztahů, který se těsně prolíná s jejím působením uměleckým a nahlodává tak mýtus dichotomie autonomního a angažovaného umění. V její práci se ukazuje, že není nutné umění takto polarizovat, naopak to může být pro umění a uměleckou scénu nebezpečné.

Langrová převypravuje biblický příběh stvoření Země a kombinuje ho se skutečným příběhem zachráněné krávy Viktorky, která utekla z jatek a pohybovala se v lesích a pastvinách jižních Čech, než její záchranu iniciovala azylová organizace Statek Radosti. Viktorie představuje v příběhu něco jako matku Země, bytost, která dala mléčné dráze první mléko. Vzpoura zvířat tady stojí jako začátek nového věku. Tím se tato nová série videí napojuje na starší video, ve které autorka sama vyšla z jejího přátelství se zachráněnou krávou jménem Nebeská. Ta ve filmu, který můžete vidět v poslední místnosti, představuje ferální bytost, která překonala domestikaci a osvobodila se společně s její lidskou přítelkyní.

V audiu, které se šíří prostorem z první místnosti slyšíme vzpomínání babičky Denisy, paní Anny Krásné na její život spojený se zvířaty v hospodářství jejích rodičů přes situaci žen a zvířat v živočišné výrobě na začátku kolektivizace družstev až po její vlastní působení v různých střediscích veterinární správy a živočišné výroby. Toto audio vnáší do celku nejen jakousi DNA tvorby Denisy, kde ji formoval vztah s babičkou, ale také pobývání ve sběrných surovinách jejího otce, který za dlouhý čas práce v tomto oboru nashromáždil skutečné podklady z nepotřebných věcí lidí. Vyprávění paní Krásné nás vrací k jinému chápání domestikovaných zvířat a k uvědomění si skokového tempa mechanizace a robotizace tohoto prostředí, ale také ukazuje pozici ženy v něm. Kolážováním zpráv, příběhů a mikropříběhů různých časových vrstev Denisa Langrová nejen zpřítomňuje, ale také zceluje fragmentární zprávy o naší více-než-lidské budoucnosti do celistvější představy.

+ Bílý Kříž v Beskydech je pracoviště určené k dlouhodobému monitorování toků energie a látek, zkoumání fyziologických procesů (fotosyntézy, respirace a transpirace), výzkumu fungování smrkového ekosystému jako celku a předpověď jeho budoucího chování v podmínkách měnícího se klimatu a plánování opatření pro udržení, resp. zvýšení schopnosti smrkového ekosystému zachycovat CO2 z atmosféry.

Denisa Langrová dokončila bakalářské studium na UMPRUM v Ateliéru sochařství. Poté studovala veterinární péči na brněnské univerzitě a magisterský program Management zdraví a welfare zvířat na pražské ČZU. V říjnu 2022 se vrátila na UMPRUM do magisterského studia v Ateliéru volného umění III. Koncepty Denisy Langrové vycházejí z ekofeministických teorií, environmentálních studií, mezidruhových a nebinárních základů. Zajímají ji průsečíky příběhů lidí a ostatních zvířat, koncept domestikace a jeho možná souvislost s láskou, osobní zkušenost života v globální krizi a kapitalismu. Osobní vnímá jako politické a naopak. Přestože jsou díla Denisy Langrové často čitelná a ironická, ponechávají prostor i pro imaginaci. Práce jsou často založeny na příbězích, v nichž volně kombinuje reálné a fiktivní prvky. Vytváří díla, která se pohybují mezi pojmy spekulativní dokument a videoesej. Tvůrčí proces Langrové má často podobu alternativního uměleckého výzkumu. Inspiruje se také paralelními studiemi, v nichž převažuje vědecká a racionální analýza. Prostřednictvím umění hledá prostor pro emocionalitu, iracionalitu a narušování paradigmat.

Zajímavým způsobem propojuje oblasti umění, aktivismu a péče. Své zkušenosti z uměleckého oboru ráda využívá v nezávislých kolektivech, občanských hnutích, neziskovkách či aktivistických skupinách. Věnuje se obhajobě práv zvířat, pomáhá v záchranných stanicích a azylech. Je také autorkou několika edukativních workshopů, panelových diskuzí a dalších formátů sdílení na pomezí umění a vzdělávání.

Alex Sihelsk* je multidisciplinární umělec*kyně zabývající se současným a tradičním čarodějnictvím, na které nahlíží jako na snahu vrátit se k uzurpovaným vědomostem a jejich rekontextualizaci v kvír perspektivách. Nad těmito problematikami uvažuje z perspektivy intersekcionálního anarchofeminismu a z něj vycházející kritiky antropocentrismu a kapitalismu. Alex ve svém výzkumu vychází z teorie Queer Ecologies, mimolidské agendy, slovanského folklóru a kvír čtení hororových děl. Ve své praxi čerpá z přesvědčení, že možná je těžké představit si konec kapitalismu skrze heteropatriarchální čočky, ale potenciál marginalizovaných skupin a minorit, které jsou zvyklé žít tak, jako by nikdy žádná budoucnost nebyla vymyšlená pro ně, si paradoxně umějí vysnít i jiné vize. Alex se proto v hledání odpovědí obrací na mytologické narativy a spekulativní fikci, protože věří, že příběhy jsou nejefektivnější cestou porozumění. Po dokončení svých studií v Centru Audiovizuálních Studií na pražské FAMU se současně věnuje výzkumu a edukaci v rámci solarpunkových vizí budoucnosti, queerness a udržitelnosti. Svou praxi rozvíjí zejména v médiu pohyblivého obrazu, instalace, performance či virtuální reality, přičemž se snaží rozšiřovat možnosti každého média, skrze hledání nových přístupů a strategií.

Audio

Vypravěčka – Anna Krásná

Voda

Kybork – Ruta Putramentaite

Lelly – Sára Märc

Vzduch

Meluzína – Mária Fialová

Vendula Jandorová + azyl Jarikhanda

Země

Anděl – Adriána Vančová

Hudba – timmi

Mix zvuku
Jonáš Richter

Poděkování

Anna Krásná

Vladimír Langr sběrné suroviny Pohoda

Ladislav Šigut Akademie věd ČR

Vendula Jandorová azyl Jarikhanda

Ruta Putramentaite

Sára Märc

Mária Fialová

Jonáš Richter

Adriána Vančová

Michaela Kozáková

Zobrazit více