Jan Šerých (1972) vstoupil na scénu současného českého umění v druhé polovině 90. let jako člen skupiny Bezhlavý jezdec (společně s Josefem Bolfem, Jánem Mančuškou a Tomášem Vaňkem). Jedno z nejvýraznějších generačních uskupení posledního čtvrtstoletí je příznačné tím, že vůle pracovat a především vystavovat v kolektivu nebyla dána blízkostí individuálních formálních přístupů, ale spíše shodnými postoji k umění a životu vůbec. Samostatně se Jan Šerých začal prosazovat od začátku minulé dekády a na české scéně dnes patří k nejvýraznějším představitelům tendence, která bývá někdy označována jako „romantický konceptualismus“.

Jan Šerých svou práci staví na výrazné redukci umělecké formy, jedním z leitmotivů jeho tvorby je text (případně netextové znakové systémy). S oblibou rovněž využívá jazyka výtvarného minimalismu. Co jeho konceptualismus činí „romantickým“ (a často také výrazně ironickým), je fakt, že za minimální nebo textovou formou se skrývají často emocinálně nabité obsahy. Ty mohou být spojeny s odkazy směrem k popkultuře (k popové skupině ABBA nebo ke Kubrickovu filmu Shining), ale také k intimnějšímu, osobnímu prožitku. Výše řečené platí i pro výstavní projekt Cokoli, který Šerých připravil pro zlínskou galerii Kabinet T.

Práce, které zde Šerých představí (od pohyblivého obrazu – animace, přes malbu až po instalaci) sjednocuje motiv nesnadného nebo nahodilého přiřazení významu, který se odráží i v názvu výstavy, Úsilí dobrat se jednoznačného nebo toho „pravého“ smyslu může narážet na celou řadu překážek, ať už jsou dány tím, že je sdělení záměrně šifrováno, tím, že hladina „informačního šumu“, která je doprovází, je příliš vysoká, nebo jednoduše tím, že mluvčí má k otevřenosti a nejednoznačnosti významu svého sdělení pozitivní vztah. Úsilí porozumět, uvidět (nebo uslyšet) něco „za“ obrazem může přivést pozorného diváka až na tenkou hranici, za kterou racio umdlévá a otevírá prostor pro imaginaci a někdy také blouznění.